Rozhovor s Danem Kohoutem

Autor: Michal Horák
Zobrazeno: 252

Mistrovstvím ligy letos skončila snookerová sezóna. Tento turnaj se stal památným pro Daniela Kohouta, který ve skupinové fázi zahrál svůj první stobodový náběh v kariéře. Více se dočtete v následujícím rozhovoru.

Dane, v první řadě ještě jednou gratuluji ke tvé první zahrané stovce. Řekni mi, jaký je to pocit vědět, že jsi jeden z těch mála, kteří ji ČR v zápase zahráli?

Děkuju, pocit je to úžasný. Myslím, že emoce, které u mě po potopení koule na stovku propukly, říkaly všechno. Měl jsem obrovskou radost, prakticky jsem zařval na celou hernu (směje se). Stal jsem se třetím hráčem v ČR, který dokázal zahrát stovku v soutěžním zápase, takže pocit je to skvělý. Lukáš Křenek má zahrané dvě nebo tři, Aleš Herout jednu, stejně jako já. Každopádně je super, že já i Aleš jsme jí zahráli v této sezoně, takže to snad znamená nějaký postup vzhůru, že se u nás ta snookerová úroveň zvyšuje. Bylo by super, kdyby se k nám příští sezónu přidali další kluci a ještě lepší by bylo, kdybych já k té svojí přidal i další a neskončilo to u jedné.

Na turnaji, kde jsi break zahrál, jsi nakonec došel až do finále, kde jsi podlehl Aleši Heroutovi. Vnímáš to jako zklamání, že jsi nedotáhl celý turnaj do vítězného konce, nebo převládá spokojenost se zahranou stovkou?

Zklamaný určitě nejsem. Finále je super, ale pro mě byla vrcholem turnaje ta stovka. Po deseti letech u snookerového stolu se mi to konečně povedlo. Zahrál jsem ji v posledním zápase skupiny, takže zápasy v play-off jsem si spíš užíval a hlavně jsem pořád nevěřil tomu, že se mi to povedlo. Ve finále už jsem odpadl. Bohužel není tolik času na trénink, takže odehrát celý den v zápasovém tempu bylo fyzicky náročné. Ve finále na mě přišla únava a bolest zad. Ale to nic nemění na tom, že tak jako tak by mě Aleš porazil, byl v tom zápase určitě lepší a vítězství si na 100% zasloužil.

Pojďme k samotnému breaku. Dostal jsi se během něj do nějaké situace, kdy už jsi moc nevěřil, že zůstaneš u stolu?

Do několika. První byla hned na šesté kouli - těžká červená po krátkém mantinelu. Pak jsem stolem procházel bez problémů a přišlo to, až když jsem měl 75. Nedojela mi bílá a neviděl jsem na kouli, na kterou jsem si nahrával. Na stole byly už jenom 3. Takže musela přijít náhradní varianta, což bylo těžké olíznutí po dlouhém mantinelu. Červená byla od kapsy asi 70cm, 10cm od mantinelu a bílá jen kousek nad její úrovní zhruba uprostřed stolu. Ani nevím jak, ale trefil jsem ji a ještě si nahrál na růžovou. To byl asi ten moment, když jsem si říkal, že je konec.

Přepadly tě s narůstajícím skóre myšlenky, že by to na tu stovku mohlo být?

Poprvé po potopení té zmiňované červené na 76. Tam jsem si uvědomil, že by to mohlo jít, že jsem blízko.

Takové přemýšlení leckomu dokáže svázat ruce. Čím to, že u tebe to neplatilo?

To si piš, že platilo. Od té chvíle kdy jsem si to uvědomil, to na mě padlo a každá další koule byla těžší a těžší. Poslední červená na stole byla z hrabiček, tam jsem byl dost nervózní. Nahrál jsem si na modrou, potopil ji a pak už to na mě padlo úplně. Zbývaly tři koule na stovku. Před každou jsem se musel napít a zklidnit si rozklepané ruce. Byl jsem neskutečně nervózní. A ta poslední hnědá… Měl jsem 98 a byla to koule o všechno. Byl jsem na ni napřímo, nahrávka byla dobrá, jenom jsem byl 15cm od mantinelu. Asi dvakrát jsem se zvednul a musel se uklidnit. Potom jsem prostě natempoval a zahrál ji. V tu chvíli ze mě všechno spadlo a já vyskočil radostí. Nechápal jsem, že se mi to povedlo. Zahrál jsem ji stopballem, nesnažil jsem si nahrávat na modrou, prostě jsem ji chtěl jenom potopit a naštěstí se mi to povedlo.

Mistrovství ligy bylo posledním turnajem sezóny a tebe čekají dva měsíce volna. Plánuješ nějakou intenzivnější přípravu, nebo se naopak těšíš na odpočinek od snookeru?

To se ještě uvidí, červenec každopádně vynechám, to si dám pauzu. No a v srpnu bych chtěl zase začít. Snad hned na začátku, ať stihnu natrénovat.

Na závěr se s námi ještě prosím poděl o svoje cíle pro nadcházející sezónu.

V ideálním případě bych chtěl navázat na konec sezóny. Hlavně tím myslím to finále. Letos jsem byl čtyřikrát druhý, takže sezóna byla celkem úspěšná, ale to vítězství mi tam prostě chybí. Snad se mi to příští sezónu povede. To je každopádně cíl číslo jedna, vyhrát nějaký velký turnaj. Další je potrápit kluky přede mnou. Aleš Herout s Jirkou Kubišem odskočili hodně dopředu herně i v žebříčku. Takže další cíl bude tyhle dva potrápit a zkusit je párkrát porazit. Další stovku si jako cíl nedávám, na tuhle jsem čekal 10 let. Uvidíme, jaký bude start sezóny, ale kdybych příští sezónu přidal ještě nějakou, bylo by to každopádně super (úsměv).

  • Rozhovor s Danielem Kohoutem_1
  • Zobrazení: 83
  • Rozhovor s Danielem Kohoutem_2
  • Zobrazení: 71