Česká poolová tour TOP32 v Hradci Králové

Autor: Daniel Pokrývka
Zobrazeno: 972

2. kolo České poolové tour pro 32 nejlepších hráčů České republiky je za námi. Náš klub reprezentovali Josef Nechvíle, Zdeněk Vobořil, Alexander Samorodov, Jaroslav Chytráček a Jaroslav Tichý. Nejlepšího výsledku dosáhl Zdeněk Vobořil (semifinále) a o jeho výkonu Vám přinášíme reportáž z pohledu aktéra.

Skvělý výsledek, ale také utvrzení v dojmu, že člověk dosáhne nejlepších výsledků většinou v momentě, kdy od sebe moc neočekává a může (se) jen překvapit.

Celý předešlý týden jsem promarodil a ještě v pátek jsem si nebyl vůbec jistý, jestli na turnaj vůbec budu moci vyrazit. V pátek jsem si zašel pro jistotu do herny pro tága a když už jsem tam byl, tak jsem si vyzkoušel pár cvičných trojúhelníků čtrnáctky. Výsledek mého trénování mě utvrdil, že cílem pro sobotu je dostat se do herny, odehrát povinné dva zápasy AB, dostat za ně předepsaný počet bodů do žebříčku a pak co nejdříve modlíc se, aby to stačilo na udržení se v TOP 16 pro třetí kolo ČPT, zpět domů.

Sobotní probuzení mě ale velmi mile překvapilo, jelikož jsem se cítil tak o 300% lépe než v pátek, a o mojí cestě již nebylo pochyb. Dokonce jsem začal pomýšlet i na možné soupeře a s pocitem, že by to nemuselo být až zas tak marné, jsme vyrazili na cestu směr Hradec Králové. V herně jsem byl vůbec poprvé a musím uznat, že se jedná o skvělé profesionální prostředí, což mi připomnělo atmosféru naší domácí herny a hned jsem se cítil jako doma. Stoly mi sedly již při rozehrávání a já získával stále větší a větší pocit jistoty a dobré nálady. Na první zápas jsem se již vyloženě začal těšil.

Štěstěna nám moc nepřála, když si mě při losu vybral spoluhráč z klubu Alex Samorodov. Bylo již jasné, že jeden z nás bude muset jít hned po prvním kole do B strany pavouka. Při bližším prozkoumání pavouka se ale zdálo, že i pro prohraného měla být B strana pavouka dobře hratelná. S tímto pocitem se také hraje hned o poznání klidněji. Se svým výkonem v prvním zápase jsem byl celkově spokojený. Zahrál jsem několik čistých her a jednu velmi složitou kombinaci 1-9, která dle mého názoru velmi pomohla následnému celkovému vítězství, jelikož zlomila veškerý Alexův odpor. Zároveň mi přišlo, že Alex hodně bojuje s rychlostí stolu a nepovedlo se mu najít vhodné tempo. První zápas tedy vyhrávám vcelku přesvědčivě 9:2 a s pocitem, že se jdu nyní poprat s Davidem Žalmanem o postup do single KO, jsem šel čekat na další zápas. Při kontrole aktuálních výsledků v pavouku jsem byl ale zděšen při zjištění, že David svůj první zápas senzačně prohrává s pardubickým Martinem Švestkou. Jediné štěstí, že je herna rozložená na tři separátní prostory a není možnost znát průběžné výsledky zápasů ostatních místností. Při pomyšlení, že bychom s Alexem měli informaci a průběžném stavu Davidova zápasu, by se mi tak určitě uvolněně nehrálo. Kdo by chtěl narazit na Davida žalmana v prvním kole Béčka?

Začátek druhého zápasu s Martinem Švestkou pro mě bylo veliké utrpení. Cítil jsem, že je to velká šance opět se probojovat z A-strany pavouka do TOP16 a to se soupeřem, na kterého jsem si osobně věřil, ale vůbec jsem ho herně neznal, takže jsem nevěděl, co od zápasu očekávat. Zároveň náš zápas vyšel na stejný stůl, na kterém hrál Martin první zápas s Davidem, který je ale velmi odlišný od stolu, na kterém jsem já hrál první zápas s Alexem. Proto mi nějakou chvíli trvalo než jsem se přeorientoval. Vůbec ale největším problémem bylo denní světlo, které při tempování proti oknu prakticky znemožňovalo dobrou viditelnost. Naštěstí po druhé urgenci u ředitele turnaje byly zataženy závěsy a bylo již možné normálně hrát. Co se týče zápasu, tak začátek byl velmi nervózní z obou stran, rychle jsem prohrával 0:2 a nebýt obrovské soupeřovy chyby, tak to mohlo být již 0:3. Poté ale soupeř začal často chybovat z nervozity a já jsem se postupně dostával do zápasu. Konečný výsledek 9:3 asi úplně nevypovídá o skutečném dění na stole.

Po postupu do TOP16 ze mě spadl obrovský balvan a s pocitem, že mám již splněno a obhájím TOP16 i před třetím kolem ČPT, jsme šli s Pepou Nechvíle na oběd do blízkého nákupního centra a udělali si cca 20 minutovou procházku na nabrání nové energie. Bohužel jsme trochu podcenili rychlost 9-ball turnaje a při našem příchodu zpět do herny se již začalo losovat a prakticky během 5 minut se začínalo hrát osmifinále. Osobně jsem předpokládal, že nás bude čekat ještě alespoň 30 minut na následný odpočinek.

Los pro osmifinále mi z potenciálních možných soupeřů docela přál, jelikož jsem dostal příchovického Libora Mičkala, se kterým mám dlouhodobě silně pozitivní bilanci. Osobně si myslím, že jsem s ním možná ještě nikdy neprohrál. Nicméně na druhou stranu jsem si byl jistý jeho kvalitou, jelikož během turnaje vyřadil i Ladislava Hajšmana, vícenásobného medailistu z právě proběhlého MR juniorů. Zároveň při mém prakticky tříletém herním výpadku jsem nevěděl, jak kvalitní je jeho aktuální výkonnost. Bohužel při zápase s Liborem se opět projevila moje největší herní slabina a to psychické rozpoložení při důležitém zápase se soupeřem, kterého si v hlavě předem označím za relativně slabšího a o kterém získám dojem, že by mě mohl porazit pouze v případě, kdy mu zápas velkými chybami daruji. Zápas byl proto velmi urputný, plný jistot a chyb. Vedení se stále přelévalo ze strany na stranu. Moment, ve kterém se zápas zlomil byla Liborova dohrávka na možné vedení již 7:5 v zápase, kterou ale nezvládl a místo toho byl stav 6:6, přičemž jsem získal všechny následující hry na svojí stranu a vítězstvím 9:6 jsem se probojoval do čtvrtfinále. Z tohoto zápasu ale zpětně nemám vůbec dobrý pocit.

Prakticky ihned po skončení zápasu jsem na tom stejném stole nastoupil na čtvrtfinálový zápas se Slavem Dorobantem. Slávek mě porazil při prvním kole regionální kvalifikace v 8-ball 6:5 v semifinále a tak jsem cítil motivaci navíc mu prohru oplatit. Ze začátku jsem se cítil docela dobře a stále jsem čerpal energii z vítězství nad Liborem v osmifinále. Slávek prakticky celý zápas vedl a já jsem ho musel dotahovat. Zároveň jak jsem se na začátku zápasu cítil psychicky v pohodě, tak s přibývajícími hrami jsem začal pociťovat silnou nervozitu s blížícím se koncem zápasu a reálnou možností získání medaile. Závěr našeho zápasu byl velmi dramatický. Prohrával jsem již 8:6 poté, co jsem nedal černou kouli z faulu při dohrávce na 7:7. Po této katastrofální chybě jsem se vnitřně smířil, že už zápas asi těžko vyhraju, ale že jestli se dostanu ještě na stůl, tak nemám co ztratit, maximálně můžu překvapit. Toto mi velmi psychicky pomohlo a já na svou stranu získal dvě následující hry a vyrovnal jsem stav na 8:8. Následoval perfektní break a já se připravoval na dohrání stolu. Situace byla natolik psychicky náročná, že každá koule byla neskutečně složitá a jak jsem se blížil dohrání stolu, každá koule byla těžší a těžší. Při přívodu z osmičky na devítku jsem již psychický nápor nezvládl a udělal jsem ohromnou chybu při přívodu na devítku (musím podotknout, že se jednalo opravdu o velmi jednoduchý přívod) a tak jsem musel devítku hrát místo do rohu na střed. Bohužel jsem vyklepal. Slávek poté devítku také minul, přiznám se, že si vůbec nepamatuji, co tam měl za pozici, z mého pohledu v ten moment vypadala docela jednoduše, takže jsem byl opět smířený s prohrou. Řada přišla opět na mě a já již devítku potopil.

Semifinále s Markem Hajdovským bylo již z mé strany velmi klidné. Zápas byl vyrovnaný do stavu 2:3, přičemž mi následně nepřejely koule při rozstřelu, Marek jednoduchý stůl dohrál a následovalo 5 čistých her v řadě a jeho postup do finále. Kdyby byla jeho výkonnost takto stabilní, mohl by pomýšlet na úspěchy i na evropském poli. Následné finále ale prokázalo, že se tak neděje a Marek relativně snadno prohrává 9:6 s Janem Suchánkem. Člověka potom trochu mrzí, že Markův dobrý zápas vyšel zrovna na něho, ale to už se nedá nic dělat. 

Celkově považuji turnaj za vydařený, třetí místo nad očekávání. Dodává mi to energii do dalšího tréninku a věřím, že jsem v této sezóně ještě neřekl poslední slovo.

Zdeněk Vobořil

 

Výsledkový servis Českého poolbilliardu