Mistrovství Evropy do 21 let - Den 6.

Autor: Tomáš Kejla
Zobrazení: 1744

Ráno jsem si opět přivstal, jdu s PJem na CueZone. Ta každý den probíhá před prvními zápasy na stolech ve druhém sále. V půl deváté přichází čtveřice bulharů, kteří mají mezi sebou i docela schopné hráče, 18letý Spasian Spasov už má v zápase zahrán i 90bodový náběh. Bulharská reprezentace i tak potřebuje spoustu informací, které se do hodinové session nemohou vejít. Jeden stůl si beru já, jeden PJ a jdeme na to. Poziční cvičení ukazuje, že chlapci v noci ponocovali. Zvláštní přístup, když ví, že mají ráno trénink. No nic, to byla jen taková odbočka. Ukázali jsme jim několik situačních řešení a nechali je zahrát minihru s nutností snookerování. Po chvíli docela rozladěný PJ pronesl: "Aby zahrál bulhar snooker, potřebuje 4 hodiny." Nakonec to nebylo tak hrozné, jeden snooker ke konci přišel ;)

Během tréninku za mnou přišel Villius Schulte s žádostí tréninkové session. S radostí přijímám. Domlouváme se na jednu hodinu po poledni. Klidně by šel hned, ale venku je krásně a já mám jiný plán. Dneska jsme tu poslední den. Slíbil jsem si, že odlovím nějaké kešky a koupím svým dvoum "kuřízkům" nějakou blbůstku. Petra snad bude mít radost jen ze mne, že jsem se vrátil ;)

 

Pobřeží je tu nádherné, o skály se tříští vlna za vlnou, všude pobíhají ještěrky a důchodci. Těch je tu fakt hodně a ze všech koutů světa. První keška je nějakých 500 metrů od hotelu. Bez problémů ji nacházím, ale nechce se mi ji odlovit. Kousek ode mne sedí starý pán. Než jsem přišel, byl ponořen do šumu moře, teď jsm ho zaujal já. Byl z toho skoro hodinový rozhovor o všem možném i nemožném. Byl místní a poradil mi několik zajímavých míst k navštívení. Bohužel na ně nebude čas, alespoň letos ne. Odlovení jsem se vzdal, půjdu na jinou. Pro tu jsem se musel brodit mořem. Řeknu vám, že zrovna teplé ještě není ;) Na malém ostrůvku je To místo. Vůbec se nedivím, že je tady. Je to tu jak z reklamy na moře. Několik slanou vodou vyhlodaných jeskyň, hukot vln zesílený proláklinami v masivu. Nádhera. Další hodinka, tentokrát o samotě. Vždycky mne překvapí, jak si člověk může připadat malý a nevýznamný.

Do hotelu se vracím chvilku před jednou, abych stihnul trénink s Viliusem. V "tréninkové" místnosti však probíhají další zkoušky rozhodčích. Z našeho trénování nic nebude, škoda. Usedám tedy k jedné zkoušce a snažím se tvářit jako součást vybavení místnosti. Daniel Lewis mne však poznal a požádal mne, abych odešel. Jak řekl, nebylo by to fér, už takhle jsou u zkoušky tři zkoušející. Má pravdu, dovedu si představit, co to musí pro zkoušného být. Jak snadno se dá jen kvůli nervozitě zapomenout i vlastní jméno.

Od dvou hodin začínají čtvrtfinále. Letos je na co se dívat. Spousta hráčů dorostla do věku začátku profesionální dráhy. U některých k tomu nebude potřeba ani vítězství na ME, ale třeba PTC turnaje či QSchool. Na televizní stůl přichází největší místní naděje, Brian Cini. Soupeřem mu je 17letý Heathcote. Angličan hraje fantasticky, rychle se dostává do vedení 3-0. Vyhrává i čtvrtý rozkouskovaný frame a do midsession jde s úctyhodným náskokem. V kanceláři potkávám oba, Heathcote je plně soustředěn. VVí, že to ještě neskončilo. Kdyby však zahlédl Ciniho, asi by o svém vítězství nepochyboval. Brian je hodně smutný, má slzy na krajíčku. Tak moc chtěl a všechno je to pryč. V pátém framu po Ciniho chybách vše končí. Heathcote vítězí 5-0.

Na vedlejším stole hraje Dylan Craig s Williamem Lemonsem. Člověk neví kam se má dřív dívat, sakra. Dylan je favoritem zápasu a jak ho tak během turnaje sleduji, i mistrovství. Rychlý zápas, ve kterém rozhoduje jedna chyba na frame. Dylan hraje jeden vysoký náběh za druhým, William se ani nemůže nadechnout. V pátém framu se však Craig sám zasnookeroval tak nepříjemně, že musel hrát o tři mantinely. Na pátý pokus trefuje, ale na Lemonsovo konto nsakočilo dost bodů. Lemons nakonec tento frame vyhrál. Žádný obrat se však nekonal, Craig vítězí na černé ve framu šest a v semifinále si zahraje právě s Heathcotem. To bude něco.

Očekávané semifinále, pro mnohé předčasné finále, nezačalo pro Craiga slavně. Dylan už při rozehrávce minul několik černých z bodu. Bylo vidět, že není ve své kůži. Heathcote, hráč z Leicesteru trénující s Tomem Fordem, ukazoval svou sílu v každém framu. Bylo až neuvěřitelné, jak přesný byl z dlouhé vzdálenosti. A právě tento faktor nakonec rozhodl o vítězi. Prvním finalistou se zasloženě stává angličan.

Ve druhém semifinále je další z ostrovanů. Daryl Hill sehrál několik těžkých zápasů a hlavně dlouhých zápasů. Do semifinále nastupuje značně unavený. Lukas Kleckers se dostává do vedení 4-2 (hraje se na best of 9). Daryl sebral všechny zbývající síly a třemi framy v řadě chvíli po půlnoci zápas vyhrává. Anglické finále začne zítra ráno, od 10 hodin.

Rozloučení z La Stallou jsme vtěsnali mezi dvě semifinále. Tentokrát jsme bez Adama, Slováci odjeli domů už ráno. Řeč u večeře trochu vázne, každý už se těší domů a zároveň by nejraději zůstal.

Zítra večer bude slavnostní zahájení ME týmů. Škoda, že na něm nehrajeme. Po celý den přijíždějí hráči a hráčky ze všech koutů Evropy. Potkávám Trigviho z Islandu. Naposledy jsem se viděli před 8 lety v Irsku, přesto si mne pamatuje. Ještě větší škoda, že musíme jet :(

Ráno se půjdeme podívat na část finále, náš transfer na letiště bude připraven v půl dvanácté. Do Prahy se dostaneme pozítří ve 3:30 ráno.ris.

Komentáře