Jak jsem porazil Ralfa

Autor: Marek Hajdovský
Zobrazení: 2044

Mistrovství Evropy 2010, Záhřeb, hotel Westin, den šestý,  pozdě večer...čekám na los závěrečné disciplíny ME a tou je moje oblíbená devítečka, čili 9ball. Budou se hrát basičky, prasátka, budou se trefovat spektakulární olizy i úžasně vypadající jumpy, kreativní véčka, kombinace...prostě devítka! Čekání na los si zkracuji chatováním na facebooku, ale nervozita je trošku znát, los už měl dávno být dávno zveřejněnej na internetu, ale prozatím jsou na něm jen jakési  fragmenty, ze kterých je možné vyluštit leda tak houby. Áááá  konečně! Tak se na to podíváme...hm hm hm...jasně, kluci mají docela dobrej los, až na Tomáše Čermína, kterej si zahraje s Vincentem Faquetem, ten získal na tomhle ME bronz v 10ball, to si asi moc neškrtne... A tady jsem já a hraju s......... to si dělaj srandu! Ralf Souquet!!! Ještě jednou si to čtu, ale omyl to není, nejtěžší možný los, nikdo lepší v Evropě prostě už asi 15 let nehraje!!! Na probíhajícím ME už Ralf jedno zlato získal, takže úvahy o tom, že by se měl chystat už do kulečníkového důchodu, jsou poněkud mimo mísu. No nic, bude alespoň legrace! :D  Když mi tenhle člověk na můj zářijový mail, kde jsem vyjádřil přání si s ním někdy zahrát, odpověděl, že některá přání se vyplní dříve, než si člověk myslí, tak jsem tomu usmál. A teď? Mám záchvat smíchu! Jupíííí, mám kulečníkový Vánoce!!! No nic, rychle do postele, musím se na to pořádně vyspat, začátek zápasu je naštěstí pro mě naplánován až na 19:45, což je přesně čas, kdy jsem zvyklej hrát, to bude fajn..

Druhý den utekl celkem rychle mezi snídaní z míchaných vajíček, slaniny a párečků a odpoledním kuřecím gyrosem s pálivou omáčkou, kukuřicí a salátem. Dvacet minut před stanoveným začátkem zápasu už stepuju před tabulí s výsledky, kde je zároveň vidět i nasazení na jednotlivé stoly. Hajdovský-Souquet...Hajdovský-Souquet......kde to je...hm...nic...budu si muset ještě počkat, nejsou ještě volné stoly....o 10 minut později je už jasné, že mě čeká stůl v zápasové aréně, jen co na něm bude dohrán  předchozí zápas. Tááák a jde se na to. Do arény vcházím ve chvíli, kdy tam Ralf ještě není, takže budu mít výhodu prvního rozehrání. Sešroubuju tágo a rozstřeluju postavené koule...sakra..bílá mi utíká, to byl tedy rozstřel..jsem tu jedničku trefil snad jen z poloviny...no to to pěkně začíná...beru bílou do ruky..stavím do vhodnější pozice a zkouším odehrát tenhle stůl..sice s obtížemi, ale nakonec úspěšně všech 9 koulí mizí v kapsách. Stavím si další trojúhelník a mezitím přichází můj soupeř. Zdravíme se očima a úsměvem...však jednoho z nás ten úsměv přejde... :) Než si Ralf připraví tága, rozstřelím další stůl, tentokrát je to mnohem lepší a daří se mi stůl celkem v pohodě dohrát, poslední kouli dokonce véčkem, což mi zvedá trochu sebevědomí.  Předávám stůl Ralfovi, nechci se dívat, jak se rozehrává, zkazilo by mi to chuť ke hře, jdu se raději ještě opláchnout a popovídat si s tím frajerem v zrcadle o tom, proč tam vůbec je. Ten zápas je za odměnu! Je to za odměnu a není se čeho bát, užívej si to, je to třešnička na dortu už tak celkem úspěšného mistrovství. Come on! Pojď! Naložíš mu kotel  a půjdem na pokoj! Jo kotel bude, ale vařit se budu já...NECH TOHO! Neboj se! Užívej si to!!! Budeš si u toho zase tiše zpívat a snad budou do těch repráků pouštět nějakou hudbu, co znáš, víš, že Ti to pomáhá, budeš se pohupovat do rytmu a budeš free, prostě si budeš užívat života...OK! Jdeme na to! GO GO GO!!! Prodírám se mezi lidmi u vchodu a mířím kolem tribuny do arény.. 

Ralf právě dohrává stůl a ještě zkouší, zda je stůl rovný..hmm..vypadá to ok..tempo chodí takhle....jasný..podáváme si ruku..pevný stisk..a jdeme dolů...

Tempujeme a oba téměř současně posíláme kouli na zadní mantinel...hmm..to vypadá...jojo..jsem lepší..a docela o autobus, já skončil asi 10 cm od mantinelu, Ralfovi to dojíždí jen na rozstřelovou čáru..co je...? On je snad nervozní??? No nic, uvidíme..BUM..rozstřel docela ok, akorát bílá na můj vkus trošku moc cestuje zpět..pozice ale celkem dobrá...tak jdem do toho! Sice s trochou obtíží, ale je tam čistá! Dobrej začátek! Vedu 1:0! Stavím koule a čekám, co předvede Ralf. Studuju, kam míří tágem při rozstřelu..hmm, kousek výš než já, asi ví, co dělá...BUM..krásnej kontrolovanej rozstřel, bílá stojí na fleku..hmm, to zkusím taky. Za minutu a půl je vyčištěno a je to 1:1. Střílím já, něco padá, ale je tam pozice na houby. Hraju jistotu....ježkovy voči..kam to jede? Uteklo to jenom asi o kilometr...Ralf má snadnou dohrávku a já teču 1:2. Super, to jsem fakt chtěl mu tu hru takhle věnovat...no nic, snad mi dá šanci to napravit. Ralf střílí a bílá mu padá na střed!!! Že by dohrávka? Hmm, to bych ale nesměl zprznit hned první přívod..sakra, jsem nervózní a nemám uvolněnou ruku...hraju jistotu, kterou jsem vymyslel asi ožralej, protože to byla strašná hovadina!!! Ach jo..1:3. To je fakt bezva...Střílím a docela to dobře vypadá, žádnej problém na stole, ťuk ťuk ťuk a je tam čistá – 2:3. Třeba to nebude takovej trapas. :) Ralf střílí a zase mu padá bílá na střed! Je to člověk, je to jenom člověk! No jo, jenže já jsem víc člověk než on, zase jsem zmrskal pozici..chjo..ale hraju celkem solidní jistotu. Konečně se mi povedla. No jo, jenže to by tenhle holohlavej pán nesměl hrát skvělý jumpy, trefil to a ještě si nahrál - 2:4. Střílím a nic nepadá a Ralf to tam doplácá – 2:5. Jajaj, to nevypadá dobře. Ralf střílí a bílá jde zase na střed..jenže ji kopne jiná koule a bílá mu přijde na dohrávku stopballama – 2:6. No jo, tak sis něco vysnil, že by to mohlo jít...ale ono to půjde..měl jen kliku, furt dělá při rozstřelech tu samou chybu, sakra!!! To musí jít!! MAKEJ! Střílím, ale pozice na nic...hraju push-out. Hmm, krátkej, to mělo být víc u mantinelu...a taky že jo, ten mimozemšťan trefuje oliz a dohrává to – 2:7. Kouknu do hlediště, slabejch 15 lidí..taky proč by se lidi koukali, když mě tady Ralf podle očekávání vraždí...No jo no, smolík pacholík, tohle bude asi konečná v á straně pavouka! Ralf střílí a má tam docela dobou pozici, akorát u mantinelu má dvě koule, co by chtělo trošku od sebe porozstřelit. Moment! On hraje jistotu!! To si dělá srandu???! Vždyť by to mohl krásně rozkopnout o tu trojku! Tak to ne panáčku, debila tady ze mě dělat nebudeš!!!! Jump! A máš to mizero, z bláta do louže, užij si to! A hele! Foul, on to o fous netrefil! Tak jo, jdeme hrát šachy  a nejlíp, jak umíme! Šup! Problém je vyřešenej a ještě musíš hrát s basy. No jo no, 2 fauly po sobě jsem od tebe nečekal, ale nechal jsi tam celkem hratelnou pozici. Tak to zkusíme! Lets go down in flames! S trochou štěstí ale dohrávka vyšla - 3:7! Navíc – Mareček má rozstřel! COME ON! Máš na to!!! Dej do toho celý srdce! Neboj se ho, dělá chyby! Můžeš mu ještě zatopit! Tak pojď! Navíc – právě Ti hrajou Mad World, u téhle písničky prostě prohrát nemůžeš, nikdy jsi u ní neprohrál jedinou hru! BUM – 3 koule z rozstřelu a navíc perfektní pozice na dohrávku, ale néééé...pozice na devítku mi utekla asi o půl metru..oliz do záporného úhlu na rohovou kapsu, navíc riziko středu..takhle to ztratit prostě nesmím..NESMÍM! Tempuju asi 15 sekund a protahuju strk..k mému překvapení koule padá krásně do kapsy a bílá se vyhne středu..ještě jakej bude odraz..sakra jede to skoro na ten druhej střed..nesmí to zahnout..ufff..to bylo těsný..možná centimetr..ale dobrý – 4:7. Ono to půjde, věř tomu, ono to půjde!!! Trpělivost, střílí Ralf a musí Tě tam nejdřív pustit, abys měl tu šanci. Do tribun už přicházejí zvědavci, tak budeme hrát i pro ně, bude legrace. BUM! A jéje, panáčkovi zase spadla bílá na střed, taková smůla! :) No co, tak to zkusíme dohrát...ťuk ťuk ťuk a je to tam- 5:7! JÓ! To půjde, musí to jít, dostanu ho! Máš rozstřel, soustřeď se! Krásný, dvě koule v kapsách a trošku těžší začátek..možná nejdůležitější strk zápasu...soustředím se na protažení....a koule padá a bílá jde do docela dobré pozice! To dáš! A taky že jo – 6:7. No panečku, pohled na tribuny mi říká, že vývoj skóre se rozkřikl, protože už je skoro plno! Vidím vysmáté obličeje a zejména Arteem Korshovoj mi fandí zuřivě, byl tam od začátku. Zaregistroval mě, když jsem hrál zápas vedle něj v nekonečné a jemu se několikrát po brejku zaprasila bílá..házel jsem po něm povzbuzující pohledy a on mi to teď vrací! :)  Ralf si bere time-out...on je v háji s nervama nebo co..možná se mě jen snaží zabrzdit, ale to mu nevyjde, já si tu atmosféru užívám, jak jen to jde, je to naprosto úžasný. Tak, támhle už jde! Musí být pod tlakem, musí vnímat, že skoro všichni lidi fandí mně! A navíc – už nesmí udělat jedinou chybu, jinak ho sežeru i s botama! On to ví a já to vím taky! Střílí, sice mu padá něco z rozstřelu, ale musí hrát pushout...co to tam na mě líčí...? Co s touhle pozicí zamýšlel???? Vždyť z toho nejde nic zahrát??? Ani útočnej strk, ani jistota..že by jen past na mamuty? No co, on je tady ten lepší, tak ať mi ukáže, jak se TOHLE hraje! Když z toho něco zahraje dobrýho, tak se to aspoň mám šanci naučit pro příště. Takže jistota podle tempování..a ta mu přejíždí...CHA! Já to říkal! já si to myslel, že to je blbost!  Takže co teď? Re-save! Ale opravdu chutná jistota! Lahůdkářství Hajdovský se nechá poroučet! :) Co s tím budeš dělat? No jo, 4 mantinely, jestli je v téhle herně někdo, kdo je to stavu trefit, tak jsi to Ty..snad se Ti to nepovede. MIZERA, trefil to, ale mám kliku, bílá se kopla s barevnou a zůstává tam hratelná pozice. Sice těžší, ale těch jsem dneska už trefil! BUM a máš to plešoune! Tohle Ti už dohraju! Navíc poslouchat publikum, jak mi fandí u každé koule, je neskutečná věc, je to jako moře, co mi dodává sílu – 7:7! Rozhlédnu se a vidím, jak jsou tribuny úplně narvané a lidi koukají i uličkami mezi nimi! Rozstřeluju a koule padá. No, nic moc přátelé, u trojky bude konečná, přijde basa. Tak pojeď holka, pojeď, schovej se, vyprovázím kouli celým tělem…sakra, co to…otáčím se, abych jenom viděl, jak se sunou Ralfovy tága i futrál na zem…jsem tak v šoku, že se je ani nesnažím chytit…cvak prásk ….všechno je na zemi a já se v šoku omlouvám Ralfovi. On ani nemrkne a sbírá svoje udělátka... Publikum se směje, ale vypadá to, že se snad tágům nic nestalo….co jsem to provedl..shodit tága nejlepšímu hráči evropské historie..to se asi jen tak někomu nepovede!!! Maminko, jsem výjimečný!!! Ralf nehne ani brvou a vyměřuje véčko, které musí hrát po mé vypečené jistotě. Tak hlavně, ať to nějak nezaprasí..…dobrý je to, trefil sice, ale nechal to jak po faulu..no jo, není dokonalej! Tohle musím dohrát …a devítka jako za trest! Co jsem komu udělal…zase záporný úhel do rohu..jenže už si věřím..2 tempa a bum - 8:7! Neskutečnej aplaus! Já to snad vyhraju…klid, střílí on, uvidíš, co se stane..hlavně KLID! Ralf střílí, ale na dohrávku to není. Musel by zahrát 3 perfektní přívody pod velkým tlakem…jestli je při smyslech, půjde do jistoty… a už je to tady…hm, to se dá skočit, zkusím to do kapsy..šup….sakra, po kontaktu jde bílá nekompromisně do kapsy. Ralf si to tam snad 5 minut prohlíží...a další basa..tentokrát ještě lepší než ta první…véčko nepřichází v úvahu, takže opět jump…jenže musím skočit snad 10 cm blízkou kouli..to bude těžký, ale nic jiného mi nezbývá… šup..ale nééé, chyběl snad milimetr…2 fauly, chjo! Ralf tentokrát moc nevymýšlí a hraje třetí jistotu, ale zůstává tam možnost hrát véčko s trochou rotace. Zkouším dost riskantní variantu, kdy se snažím o mantinel kouli trefit tak, aby bílá a barevná skončily na opačných stranách stolu. To se daří, barevná skončila na krátkém mantinelu, ale bílá bohužel v kapse! SAKRA! Tak to máme 8:8, já střílím, mám podporu fanoušků a tep 165. Dobrá kombinace, ale na prohru jako dělaná. Uklidni se!!!! Vyhrál jsi srdce fanoušků, hraješ to kvůli nim, tak ať si to vychutnají do konce! Daří se mi trochu zklidnit a jdu na rozstřel. Hlavně ukontrolovat bílou!!! Prásk! Padají 2 koule, bílá v těžké pozici. V tréninku tak 5 z 10. Nicmoc, jenže já ho tam prostě pustit nesmím! Sakra to je těžký…ignoruj strach..užij si to..OK…prásk..koule do kapsy, bílá zběsile lítá, kopne se o 2 koule a zůstane v pozici na další těžkou kouli. Dávám, pokolikáté už dnes….véčko..zavírám oči a zkouším si představit, jak to véčko padá a jak mi přijde pozice. Publikum se musí bavit, jak to prožívám..je mi to jedno..chci to trefit, otevírám oči, dvě tempa a ťuk..véčko padá krásně do kapsy..další aplaus..miluju ten zvuk! Bohužel přívod byl příliš krátký, zůstává na stole těžký oliz, navíc přes celý stůl.. jdu do toho..ale vyklepávám…publikum hučí ooooh nooooo…zklamání..jenže bílá se nahrávkou dostává do pozice, kdy Ralf na tu kouli nevidí!!! Navíc to není úplně v kapse, zůstalo to tak 25 cm od ní, je šance!!! Diváci šumí, cítí, že jsou tu rozhodující chvíle zápasu…ta atmosféra by se dala balit a prodávat!!! Ralf je schopnej to véčko trefit, je to dost blízko kapsy…dej mi šanci….A MÁM JI! Ralf o mantinel trefuje, ale koule nepadá. Mám 2 možnosti: oliz na střed nebo véčko na druhý střed. Ta druhá varianta má výhodu lepšího přívodu. Volám si rozhodčí a nechávám si očistit bílou, navíc tím získávám čas na rozhodnutí. Mezitím se otáčím na Tomáše Čermína a Jakuba Koniara v publiku a s úsměvem na ně zavolám: „To se bojíte, co?“ Kluci málem spadnou smíchy ze židle. Tak, je to teď jen na mně! V téhle chvíli by bylo možné slyšet spadnout špendlík na zem, diváci snad ani nedýchají..na to véčko si moc nevěřím, ale jinak to hrát nejde. V okamžiku strku zavírám oči…a koule padá! Přívod na osmičku nic moc. Dáš ji! Zvládneš to!!! Mířím, ale něco se mi nezdá, raději se zvednu ze strku a namířím znovu..soustředím se na perfektní protažení, barevná se jemně otře o dlouhý mantinel, ale nakonec do kapsy padá a bílá přijíždí do skoro perfektní pozice na devítku. Já to snad vyhraju! Klid!!! Soustřeď se, musíš ji zahrát jako každou jinou kouli!!! Ta koule se nedá zkazit…pokládám se do strku…jedno tempo…cítím tep na krku..dokonce ho i slyším….druhé tempo…....prázdná mysl… jen koule přede mnou….třetí tempo….vše je ok..natáhnout…strk…a devítka padá!!! Zatínám pěst a cítím směs úlevy, zadostiučinění a...JÁ TO DOKÁZAL!! Několik dalších sekund je jako ve snu, jen matně si vzpomínám, jak publikum explodovalo nadšením…vnímám hlavně sám sebe..tenhle okamžik si budu pamatovat navždy…otevírám oči…jdu k Ralfovi, podává mi ruku, pevný stisk jako na začátku a poděkování za zápas. Balím si tága a vyrážím z arény. Tolik gratulací jsem v životě nedostal, asi 8 lidí se se mnou fotilo a jedna dívka mě žádá o dres. S grácií vítěze odmítám. Později zjišťuju, že lidi doma to viděli a co je nejdůležitější, viděl to i táta! Jsem šťastný..

 

 

 

 

Komentáře